Poděbrady – Pro kouče lvů Diega Ocampa to jsou teď hodně hektické dny. V Poděbradech řídí reprezentační výběr basketbalistů do 23 let a do toho musel v Manrese stvrdit novou dvouletou smlouvu s posledním čtvrtfinalistou ACB. Tím se vrátil do elitní španělské soutěže a po šesti letech se rovněž vrací i do Manresy, kterou v roce 2018 vytáhl z druhé ligy až k postupu.

„Je to skvělá výzva. A je úžasné být zpět v Manrese,” srší nadšením 48letý kormidelník, který v ACB už vedl i Gironu, Murcii, Estudiantes Madrid, Badalonu a Zaragozu a v uplynulé sezoně úspěšně řídil nováčka druhé ligy Tizonu Burgos.

Vstupte do skupiny Oči na obruč aneb milujeme český basketbal, kde se dozvíte více  o basketbalových novinkách.

Trenére, jak se nyní těšíte se na zápasy proti svěřencům z národního týmu Tomáši Satoranskému a Janu Veselému z Barcelony?
Tomáš už se mě před pár dny z legrace ptal, jak proti němu budeme bránit pick-and-roll. Výzvou bude nyní poskládat co nejlepší sestavu, Manresa je město s 80 tisíci obyvatel, klub má dobrou organizační strukturu. Na ligu disponuje průměrným rozpočtem a vše si musí vydřít. My tak musíme odvést velmi dobrou práci, protože hráči jako Satoranský, Veselý nebo Parker jsou na vysoké úrovni, což platí o celé lize. Já tomu chci dát to nejlepší a vím, že mohu odvést dobrou práci.

Vezmete si teď do týmu víc českých hráčů?
Uvidíme. Třeba získání Davida Böhma do Burgosu byl dobrý tah a mně pomohl. ACB je soutěž, která hráčům pomáhá zlepšovat se, tak uvidíme, co bude možné.

Co vás v létě bude čekat po ukončení soustředění národního týmu?
Budu i dál velmi zaneprázdněný. Svému nyní již bývalému klubu v Burgosu jsem slíbil uspořádat letní kemp. Pak musím přestěhovat rodinu. Nejdůležitější ale bude sestavit v Manrese kvalitní tým. Výhodou je, že znám z minulého působení kolegy z realizačního týmu a z vedení klubu.

V Poděbradech tyto dny ladíte formu na nabitý mezinárodní turnaj ve španělské Melille, na co se s mladými českými hráči soustředíte nejvíc?

Náš krátkodobý cíl je kvalifikace na EuroBasket 2025 a ve střednědobém horizontu chceme zlepšit výkonnost hráčů do 26 let, protože je potřebujeme, a federace jim chce pomoct ke zlepšování. A proto je tu tento 15denní kemp, kdy vedle tréninků stihneme i čtyři přípravné zápasy (tři na turnaji v Melille a jeden s reprezentací U20).

Udělal na vás některý z hráčů dojem?
Hráči na mě udělali celkově velký dojem, mají úžasný přístup, trénují velmi dobře, chtějí se učit a důležitá otázka pak není vždy to, jaká je vaše herní úroveň, ale jaký mají hráči talent, který jistě ukázali, a zda se chtějí zlepšovat. A oni se chtějí učit, takže nás naše spolupráce těší a tento kemp je výborný pro ně i pro Českou federaci.

Často se v tréninku ptáte hráčů, zda ví, proč něco děláte, nebo proč je to důležité – jako učitel žáků ve škole. Je to proto, že nyní pracujete spíš s mladšími hráči, nebo to tak děláte vždy?
Dělám tohle běžně, protože je velmi důležité chápat, jak, proč, kdy a kde co děláte. Činnosti pak děláte proto, že rozumíte tomu, proč je děláte, a nejen proto, že to chce kouč. Pokud by to byl druhý případ, tak pokud trenér odejde, už to nebudete dělat. A můj hlavní cíl je, aby to nakonec hráči dělali sami od sebe. A k tomu je jako první předpoklad chápat tuto situaci. A když pokládám otázky, přemýšlí o nich. Kdybych jen dával pokyny, nebudou o ničem přemýšlet. A nebudou se dál učit.

Věříte, že hráče nachystáte na úroveň potřebnou ke zvládnutí turnaje v Melille?
Tihle kluci chtějí pracovat. Otázka pak je, zda to vydrží v delším časovém horizontu. Pokud to vydrží v tomto duchu jako v prvních dnech, jsem si jistý, že budeme konkurenceschopní a turnaj si užijeme.

Jak velké divácké návštěvy v Melille očekáváte?
Nic moc od toho nečekám. V Melille už jsem hrál mockrát. Radnice se tam snaží sport všeobecně hodně podporovat, tuhle sezonu měli basketbalový tým mužů ve druhé, třetí i čtvrté lize, ale chodí tam kolem pěti až sedmi set lidí, takže tam moc diváků nečekám.

Co můžete říct o o novém zajímavém pivotovi v národním týmu Adamu Kejvalovi?
Až do minulého měsíce jsem ho neviděl hrát. Teď už o něm vím víc a na tréninku jsem s ním spokojený. Má velmi dobrou střelbu, dobrou pohyblivost, šikovné ruce a já od něj budu čekat stejně tvrdou práci i další dny. Znáte to – je to jako na začátku nového vztahu s dívkou, kdy nejdřív se vždycky snažíte naplno, ale jak dny plynou, jste už i unavený, přijdou problémy a já chci zažít hráče i v takových situacích, abych je líp poznal a budu na ně tlačit, aby se dál zlepšovali.

Ve čtvrtfinále druhé ligy jste s Tizonou Burgos odehráli velké pětizápasové a nakonec úspěšné drama se San Sebastianem, než jste v semifinále Final 4 padli s Estudiantes Madrid. Jaké jste útok na ACB prožíval?
Ve čtvrtfinále hrál pátý se šestým po základní části, byla to tak vyrovnaná a úžasná série. Klíčem bylo hrát pátý zápas doma a my tuhle výhodu měli. Postup byl pro klub, který byl nováčkem soutěže, velkou věcí a my jsme všem ukázali, že můžeme vyhrát i Final 4. V semifinále jsme ale zahráli špatně a je třeba se z toho poučit.

Byl postup do nejvyšší soutěže ACB v závěru sezony už i vaším cílem?
Ne, hlavní cíl tohoto klubu je postupné zlepšování. Někdy jsou vám okolnosti nakloněny, chytnete dobrou dynamiku a teď jde o to využít tohle pro další zlepšení a za rok tyto soupeře porazit.

Tuto sezonu jste v Burgosu vedl i reprezentanta Davida Böhma, který v play-off odehrál jen hrstku minut. Chtěl jste tam hrát už na hodně úzkou rotaci?
Ne, ne, tam šlo o to, že David se tři měsíce zpátky zranil. Naši lékaři se domnívali, že šlo jen o menší zranění, jenže on se ani dál necítil dobře, my jsme udělali další vyšetření a výsledky nebyly dobré. Museli jsme čekat další měsíc, ale ani pak kvůli zranění v chodidle nemohl běhat. V play-off tak byl bez herního rytmu, jako by začínala příprava na sezonu. Odehrál tak jen pár minut. Do zranění se ale hodně zlepšoval, na hřišti i mimo. Dobře střílel, o moc lépe než dřív bránil, jeho řeč těla byla také dobrá a výkony mě těšil. Bohužel pak přišlo smolné zranění.

Jak jste viděl výkonnost dalších dvou reprezentantů působících rovněž ve druhé španělské lize, tedy Richarda Bálinta a Ondřeje Hanzlíka?

Richard se určitě zlepšil, zesílil, jeho řeč těla je mnohem lepší a hraje sebevědomě. Podle statistik měl jistě i nějaké výkyvy, ale tohle je v první sezoně ve Španělsku normální. A Ondra byl ve složité situaci, protože Betis Sevilla měl problémy s majiteli, měnili kouče a při rotaci jen osmi hráčů to pro něj bylo těžké. Na druhé straně, jak jsme spolu mluvili, měl možnost si spoustu důležitých věcí uvědomit a to je pro jeho budoucnost dobré.

Měli by všichni tito tři hráči dosáhnout co nejdříve na nejvyšší soutěž, ať už to bude ve Španělsku, nebo jinde?
Především potřebují kontinuitu. Když je vám mezi 18 a 24 lety a měníte klub a tedy i kouče každý rok, je pak dost těžké se zlepšovat. Ztrácíte tím energii, kterou potřebuje k adaptaci na novou situaci. Naopak když zůstanete déle na jednom místě, máte větší šanci se zlepšovat. A to se týká celé trojice. David a Richard už mají zkušenost s českou ligou, což je dobré, a teď musí udělat další krok. Ale nejde přeskakovat a dělat tyto kroky příliš rychle. Důležitá je tu trpělivost, abyste se mohl zlepšovat, a k tomu musíte zůstat déle v jednom klubu.