Image Proxy

Bude to vůbec první uvedení tohoto dramatu na scénách Klicperova divadla. Režie se ujal Michal Hába, který tak v Hradci Králové naváže na úspěšné inscenace Černá voda a Lakomec.

Známé absurdní drama o jednom pozdním večírku, který neprobíhá zcela podle představ hostů ani hostitelů, vyvolalo při své premiéře v roce 1962 obrovský skandál. V centru dění stojí dva rozdílné manželské páry. Během jediné noci, v jednom obývacím pokoji, v domku v malém univerzitním městečku se tvrdě střetne realita a iluze a na povrch vyplouvají nejtemnější tajemství a překračují se veškeré hranice. Nikdo netuší, co přinese nový den.

Tato „moderní klasika“ se za dobu své existence hrála s úspěchem na mnoha světových i českých scénách. Hradecká inscenace naváže na tuto slavnou a dlouholetou tradici a pokusí se k ní přidat něco vlastního a osobitého. A to i přesto, že jedním z klíčových slov, které tvůrce hradecké Virginie provází po celé zkoušení, je slovo „imitace“.

„Albee do své hry vetknul citaci ze Spenglerova Zániku západu. Nutně jsem si vzpomněl na pojem ‚imitace západu‘, popisující východoevropskou transformaci po roce 1989. Je otázka, jak dnes inscenovat 60 let starou americkou hru a vnitřní obsah té hry – neplodnost, zbytečnost, napodobování namísto tvoření, to jsou Albeeho témata. I když zdánlivě vypadá jako sofistikovaná ‚vztahovka‘, sám autor prohlásil, že všechny jeho hry jsou politické, protože jsou o tom, jak sami sobě lžeme a nezabýváme se tím, jak spravovat svoje země,“ říká režisér Michal Hába.

V té hře všichni hrají nějaké hry, lidé se navzájem používají pro své vlastní účely a chovají se k sobě neskonale krutě. V jádru všeho je krutá deziluze. Jenže pokud se vám podaří deziluzi prohlédnout a vykouknout ze své komfortní zóny, ze své pohodlné bubliny, máte šanci něco změnit, začít znovu. A v tom se skrývá naděje. Naději, že skrze utrpení dojdeme k očištění. A že ti čtyři lidé možná najdou přes všechnu mystifikaci a lži uvnitř sebe něco pravdivého, dodává dramaturg inscenace Martin Satoranský.

Mezi největší kvality hry Kdo se bojí Virginie Woolfové patří čtyři nejednoznačné a skvěle napsané charaktery. První z nich je Marta, vášnivá žena a dcera rektora místní univerzity. „Marta mi ze začátku připadala jako nepřítel. Postupem času jsem si k ní získala sympatie a mám pro ni velké pochopení,“ říká její představitelka Zora Valchařová.

Jejího manžela, profesora historie George, hraje Filip Richtermoc: „George s Martou na sebe možná mohou být krutí, protože vědí, že je podrží jejich vztah, protože je k sobě neustále něco táhne a ten jejich hluboký vztah jim dovoluje mluvit spolu zcela upřímně.“

„George a Marta a Nick a Honey jsou naprosto odlišné páry. Ale v průběhu noci, přes všechny rozdíly, mezi nimi dochází k jistému souznění,“ říká Anna Peřinová, která se ujala role Honey.

„Mě baví, že kdykoliv už se zdá, že by se ten děj mohl uklidnit a postavy i diváci by si mohli oddechnout, vždycky se stane něco překvapivého, nového, a tak je potřeba být neustále ve střehu,“ doplňuje své kolegy představitel Nicka William Valerián.

Inscenační tým dále tvoří pravidelní spolupracovníci Michala Háby, výtvarnice Adriana Černá a hudebník Jindřich Čížek.

Premiéra se uskuteční v sobotu 14. března 2020 ve Studiu Beseda Klicperova divadla.

 

Edward Albee – KDO SE BOJÍ VIRGINIEWOOLFOVÉ?

 

Režie: Michal Hába

Překlad: Jiří Josek

Dramaturgie: Martin Satoranský

Scéna a kostýmy: Adriana Černá

Hudba: Jindřich Čížek

 

Obsazení:

Martha — Zora Valchařová-Poulová

George — Filip Richtermoc

Honey — Anna Peřinová

Nick — William Valerián

Fletcher Martin

By Fletcher Martin

Pracuji pro NovinyKraje.cz a spolupracuji s Orlicky.net, iDnes a Českou televizí. Snažím se přinášet informace z kultury, sportu, o připravovaných akcích pro všechny věkové kategorie.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *